Je 6:00 ráno a mně zvoní budík. Vstávám docela v pohodě na to, že je tak brzy a já mám dovolenou. Co si budem, když se na něco těšíš, nemůžeš dospat. Kamarád co mě má vyzvedávat píše, že se mu nechtělo vstávat, že bude mít zpoždění. I já jsem tedy zůstala v posteli a když už jsem vstala, nestihla jsem se ani pořádně nasnídat a vyběhla z bytu. Nenechám ho přeci čekat. No a kam jsme jeli takhle brzy? Do Adršpachu jsme jeli. Do skal.
Několik týdnů jsem měla v hlavě, že se chci takhle ráno do Ádru podívat. No jenže buď nebylo kdy a nebo mi to babička s obavami, že mě tam sežere vlk a přepadne bezdomovec, překazila. Babičky.
Dojeli jsme tam a hnedka jsme skákali přes potok (První co po Vánocích udělám.. koupím si sportovní zimní boty. Už nechci skákat přes potoky v teniskách).
Adršpach znám. Jezírko jsem viděla trilionkrát. Ale vždycky, vždycky je to nádhera. Obzvlášť takhle ráno. Doufala jsem, že bude třeba mlha. To by bylo ještě kouzelnější. Nebyla, ale i tak to bylo krásný.
Nikdo nikde. Ticho a stopy od vlků (asi).
Nikča. Ps.: více fotek v galerii...
Kommentare